1 200 korun — a úrok, který se zamkne

Dvě věci na českém úroku z prodlení se běžně pletou, a obě stojí peníze.

Není to 40 eur

Většina zemí Unie převzala z směrnice 2011/7 minimum 40 eur. Česko ho provedlo jako částku v korunách: § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanoví minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky na 1 200 Kč, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů.

Všimněte si dvou slov. „Každé“ — částka se váže k pohledávce, ne k dlužníkovi. A „minimální“ — je to spodní hranice, ne strop: směrnice dává tuto částku a nad ni ještě přiměřené náklady na vymáhání.

Sousedé to mají jinak, a ne jen o jinou částku. V Polsku je to schodek 40 / 70 / 100 eur, kde hranice jsou ve zlotých a částky v eurech, takže se musí přepočítávat. V Irsku je to také schodek, ale celý v eurech. V Česku je to jedno číslo v domácí valutě, bez přepočtu. Reflex ze zahraničí je tu vždy špatně.

Úrok se zamkne ke dni, kdy prodlení začalo

§ 2 odst. 1 téhož nařízení: výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

Rozhodující tedy není sazba dnešní ani sazba pololetí, ve kterém upomínku píšete — je to sazba pro první den toho pololetí, ve kterém prodlení začalo. A ta pak zůstává: pohledávka z roku 2024 nese sazbu roku 2024, ať ČNB potom udělá cokoli.

To je jiné než v Rakousku, kde se sazba také zamyká, ale k prvnímu kalendářnímu dni pololetí obecně (§ 456 UGB). A jiné než ve Finsku, kde se referenční sazba nejdřív zaokrouhlí nahoru na půl procentního bodu, takže Finsko a Irsko mají stejných osm bodů a přesto jiné číslo ve stejný den.

Proč tu není napsané aktuální číslo

Protože by zastaralo. Zastaralá sazba v upomínce není rozdíl v zaokrouhlení — je to nesprávná pohledávka, a je na ní vaše jméno, ne naše. Sazbu proto vyhledáváme v okamžiku, kdy upomínka vzniká, a k tomu potřebujeme vědět, kterého dne se týká. To je také důvod, proč si náš systém tento den vyžádá a bez něj nepočítá.

Zdroje

Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2 odst. 1 a § 3; znění čtené 27. září 2026. Novela nařízením vlády č. 517/2025 Sb. se vztahuje na prodlení od 1. ledna 2026 a týká se výživného, nikoli obchodních vztahů.